Svátosti

Křest je první ze svátostí. Je to největší Boží dar v životě člověka. Křtem Bůh přijímá člověka za své dítě a vkládá do něho svůj život a zapojuje ho do společenství věřících - církve. Odpouštějí se mu hříchy (u malých dětí dědičný hřích, u dospělých také všechny osobní hříchy), získává duchovní dary - Božské ctnosti: víru, naději a lásku. Pokřtěný má pak právo na přijetí ostatních svátostí.

Předpoklady pro křest malého dítěte:
1. Křest dítěte žádají rodiče či alespoň jeden z rodičů.
- Je dobré si nahlášení křtu domluvit telefonicky nebo osobně, aby se vám mohl kněz plně věnovat.
2. Křest je rozhodnutím se pro víru a pro život z víry.
- Proto je nutné, aby aspoň jeden z rodičů byl pokřtěný a zavázal se, že bude své dítě vést k Bohu slovem i životem. Malé děti se křtí "na víru" rodičů.
3. Před vlastním křtem je příprava.
- Příprava se věnuje rozhovoru o křtu, o víře a životě z víry. Počet setkání může být různý a závisí na životních okolnostech manželů a rodiny. Délku přípravy určuje kněz. A proto je potřeba dojít více jak měsíc před plánovaným termínem křtu.
4. Kmotr má být praktikující věřící, aby mohl pokřtěného vést v křesťanské životní cestě a pomáhat rodičům v náboženské výchově.
- Proto by měl být především pokřtěný, biřmovaný a s živou katolickou vírou. Spolu s rodiči nese před Bohem odpovědnost za náboženskou výchovu a výuku dítěte.
5. Křest má být v té farnosti, ve které rodiče žijí.
- Pokud rodiče chtějí křtít ve farnosti mimo své bydliště, je potřeba donést potvrzení svého faráře, že souhlasí se křtem v jiné farnosti.

Na první setkání je potřeba donést doklady: rodný list dítěte, oddací list rodičů, údaje kmotra (bydliště).
K vlastnímu křtu je třeba si zajistit: křestní roušku, křestní svíčku.



Biřmování
Svátost biřmování vtiskuje trvalé znamení; jí se pokřtění, kteří pokračují v uvádění do křesťanského života, obohacují darem Ducha Svatého a dokonaleji se spojují s církví. Tato svátost posiluje pokřtěné a ještě více je zavazuje, aby byli slovem i skutkem svědky Kristovými a šířili a obhajovali víru.


Eucharistie
Nejvznešenější svátostí je eucharistie; v ní je sám Ježíš Kristus přítomen, obětován a přijímán jako pokrm; jí církev stále žije a roste. Eucharistická oběť je památka smrti a zmrtvýchvstání Páně; v ní stále trvá oběť kříže; je vrcholem a pramenem křesťanské bohoslužby a života; jí se projevuje a vytváří jednota Božího lidu a dokonává utváření církve, Kristova Těla.

První svaté přijímání dětí
Dítě musí být pokřtěno v katolické církvi. Dítě musí navštěvovat bohoslužby a výuku Náboženství, kde bude k prvnímu svatému přijímání připravováno.

Mše svatá
Největší dar, který jsme jako lidé darovat těm, které milujeme, ať už žijí mezi námi nebo nás již předešli na věčnost – je eucharistická modlitba církve. Jinými slovy – dát za ně sloužit mši svatou. Zapisování úmyslů probíhá 2x ročně a to v týdnu po 1. červnu a 1.prosinci. Prosím o dva úmysly na období z rodiny, aby mohli být úmysly doplňovány i v průběhu těchto období.


Svátost smíření (zpověď)
Ve Svátosti smíření dosahují věřící od Boha odpuštění hříchů a zároveň se smiřují s církví…..
Slouží k odpuštění hříchů těm, kdo byli v katolické církvi pokřtěni, litují svých hříchů, nesetrvávají v situaci, která je nedovolená (např. neplatné manželství) a mají touhu po zlepšení. Svátost smíření se doporučuje přijímat pravidelně, i když každý katolík by se měl vyzpovídat alespoň jednou za rok v postní době a kromě toho vždy, když se těžce proviní. Svátost smíření je užitečná i tehdy, kdy člověk nemá na svědomí těžké hříchy. Svátost smíření je možné přijmout zpravidla před každou mší svatou, popř. na požádání. Tzv. hromadná zpověď se uskutečňuje 2x ročně a to v období před Velikonocemi a Vánocemi.



Svatba v kostele není pouhým formálním právním aktem, ale znamená něco mnohem víc. Je svátostí. Skrze tuto svátost manželství Bůh vstupuje mezi milující pár, aby ho posvětil a pomáhal jim v letech společného života. Manželství chtěl, naplánoval a dal k němu podnět sám Bůh. Pokud tedy člověk chce manželství co nejlépe pochopit a prožít, musí se s tímto Božím plánem společného života dobře seznámit.
Protože je bezprostřední příprava na manželství relativně dlouhá, je třeba se přijít domluvit s knězem zavčas. Nejlépe šest měsíců před svatbou (ale klidně i rok), avšak minimálně tři měsíce před uzavřením manželství.
Na matričním úřadu obce, kde se bude sňatek uzavírat, je třeba vyřídit státní dokumenty.

Dispozice k přijetí svátosti manželství:
1. Být pokřtěný v římskokatolické církvi a plnoletý.
2. Při sňatku s osobou patřící do jiné církve nebo církevní společnosti poskytne katolická strana příslib, že si zachová víru a bude se snažit, aby všechny děti byly pokřtěny a vychovány v katolické církvi; totéž platí při sňatku s osobou nepokřtěnou (srov. CIC can. 1086 a 1124-25).
3. Katolický křesťan je povinen uzavřít manželství před církví v kostele; pokud uzavřel jen civilní sňatek, zůstává členem církve, ale nemůže přijímat svátosti, může proto dodatečně požádat o zplatnění před církví, o své situaci se může poradit s knězem.



Pomazání nemocných
Pomazání nemocných, jímž církev doporučuje…nemocné Pánu trpícímu a oslavenému, aby jim ulehčil a uzdravil, se uděluje mazáním olejem a pronášením slov...

Tato svátost je určena lidem, kteří vážně onemocněli nebo jejichž síly jsou stářím již značně oslabeny. Předpokládá se, že ten, kdo přijímá, se smířil s Bohem ve svátosti pokání. Pokud to není možné, je tato svátost chápána jako mimořádný prostředek ke smíření s Bohem. O svátost pomazání požádá s jeho souhlasem někdo z jeho okolí. Svátost je jim ve vážné nemoci posilou na duchu a mnohdy i na těle. Lze ji přijmout vícekrát za život. Zásadně se uděluje tomu, kdo je živý, ne tam, kde už prokazatelně nastala smrt.


Církevní pohřeb
Církevním pohřbem církev vyprošuje zemřelým duchovní pomoc a prokazuje úctu jejich tělům a zároveň živým dodává útěchu z naděje v Zmrtvýchvstalého Krista.