Zakoušet Ducha

Letniční inspirace

Zakoušet Ducha
Hovořit o Duchu svatém je obtížné - je jako vítr, který není možné jednoduše chytit a tvrdit:
"Mám ho, držím ho, vím, jaký je a co umí." Pojmout takto zjednodušeně Ducha svatého by
byl velký omyl a chyba. Zkušenost s Duchem vzniká právě naopak - ne já jsem se zmocnil
větru, ale vítr uchopil mě; mám zkušenost s vanutím Ducha, slyším jeho hlas, cítím, že stále
vane... Přál bych si, abys i ty měl tuto neobyčejnou zkušenost. Nech se vést touto inspirací.
Čerpej z Božího slova, to je ten drahocenný poklad, svátost, kterou si můžeš udělovat sám.
Chceš přinést do svého života novost a kouzlo toužebně očekávajícího mládí? Tato obnova
spočívá v novém impulzu, který vneseš do své víry. Je inspirovaná dlouholetou zkušeností
Koinonie Jan Křtitel. Není to novéna v pravém slova smyslu, se všemi indikacemi o čem
rozjímat, co číst, co a kdy a jak se modlit. Je to inspirace, jak se setkat s Duchem svatým
ne podle svých nebo cizích představ, ale právě podle Ducha, který k tobě bude promlouvat,
když ho necháš ve svobodě jednat.

Duch svatý: křest ohněm
„Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi; a jak si přeji, aby se už vzňal!“ (L 12,49)
Kdo by si nepřál mít v sobě oheň, který by ho oživoval a zahříval? Byli jsme stvořeni s teplou
krví a to také určuje náš způsob života. Pán chce, abychom měli srdce plné tepla, radosti,
nadšení a lásky. Letnice jsou živé, aktuální a jsou připravené pro každého z nás! Co tedy
potřebujeme pro setkání s Duchem? Je to křest ohněm Tento křest nám může dát pouze
Ježíš, pravý Mesiáš, ten, kdo nám může dát zrození do nového života. Skutečnou radost
nenalezneme v rychlých požitcích světa.Tu může dát pouze přítomnost Ducha svatého.
Pravá radost vychází z nás, všichni máme potenciál, abychom ji probudili. O ohni Ducha
nemá smysl filozofovat, nelze jej uchopit ani definovat. Mění však nevyhnutelně náš život
v nadšený proud, kterého si všimnou všichni. Snažme se především oheň vyzkoušet, stát se
jeho součástí. Opusťme svůj strach a nebojme se přijmout oheň, který rozsvítí celý náš
život.
Pokud tedy chceš vyhnat ze svého srdce všechen chlad a rutinu a místo toho
přijmout oheň do svého života i do své země, je nezbytné, abys byl pokřtěn ohněm
Ducha svatého. Oheň Letnic z tebe učiní nového člověka, a proto jej pečlivě udržuj při
životě! Jestliže svůj hořící oheň stále neživíš, dříve nebo později zhasne. Proto
vytrvale přidávej palivo, neúnavně se modli a dávej sebe sama jako suché dříví.
Buď otevřený Duchu, který se v nás bez ustání modlí. Jedna malá zápalka není jako
velký oheň, který má víc síly, nemá takovou výdrž. Proto se spoj s druhými, kteří tento
oheň mají také.

Duch svatý: osoba, která miluje a chce být milována
„Starý zákon jasně vyznává Otce, matněji už Syna. Nový zákon ukázal Syna a dal vytušit
božství Ducha svatého. Nyní má Duch právo na občanství mezi námi a poskytuje nám
jasnější vizi o sobě samém“ (sv. Řehoř Naziánský). A je to právě v posledním věku,
započatém Ježíšovým vtělením, kdy se Duch zjevuje, dává a je přijímán jakožto osoba.
Duch svatý je skutečná a reálná osoba a jako s osobou s ní musí být jednáno. Je na nás,
abychom svoje pojetí změnili a transformovali náš vztah k němu. Duch svatý není jen
nehmotná a neuchopitelná „síla“, ale je skutečnou osobou, která s námi chce navázat
láskyplný vztah. Sám Ježíš nazývá Ducha "paraklétos" (utěšitel, přímluvce) - tak se
označuje ten, kdo je přivolán do blízkosti (J 14,16-18.26; J 15,26; J 16,7). Úlohou Ducha
svatého je zůstávat stále s námi, být s námi navždy. On nás nemůže zanechat jako sirotky,
je to proti jeho přirozenosti i samotnému jeho jménu. Tato Boží přítomnost v nás vyhání
každý strach a zmatek. Ježíš to jasně potvrzuje : „Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve
vás bude“ (J 14,17).
Prvním krokem je začít se k němu chovat jako ke konkrétní osobě. Jednej s ním
důvěrně jako s přítelem, říkej mu často, po čem toužíš, svěřuj se mu, žádej ho o radu,
nabídni mu svoji pozornost, vyjádři svoji radost, že můžeš být s ním. Není lepší
odpovědí na lásku, než láska sama. Použij tento způsob vztahu i k němu. Pokud ses
takto rozhodl, právě jsi udělal velice důležitý krok.

Duch svatý: voda živá
„Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou
z jeho nitra …“ (J 7,37-39)
Bez Ducha není možné existovat, jako dítě se nemůže vyvíjet v těle matky bez toho, že by
bylo ve vodě. Nestačí mu dát jen vodu pít. Náš život před narozením probíhá ve vodě. Tak
se z vody rodí nový život. Právě nad vodami se vznášel Duch před stvořením. Bez vody
není život. Aby bylo možné mít tvar, plodnost a světlo, je nutné se stát novým stvořením, být
ponořen v Duchu. Dříve než Ježíš započal svoji misi, byl ponořen do vody. Byla to voda,
která proudila v Ježíšově těle, voda, jež vyšla v den smrti z jeho boku (J 19,34). My dnes
přijímáme Ducha Kristova - toho, který má podobu vody vyvěrající k životu věčnému.
Křest (ponoření) je nezbytné pro odpuštění hříchů, pro obnovení tvé žizně po Bohu.
Jestliže žízníš, napájej se stále z tohoto pramene, neboť je to Ježíš, kdo dává Ducha
v plnosti. Nech Ducha svatého, ať proudí svobodně. Udělej následující krok:
nevzdaluj se od vody Ducha svatého, neboj se toku vody, nestav hráze svojí
nevěřícností, ale s důvěrou se do této vody ponoř.

Duch svatý: oblak a stín
Člověk nemůže zničit svůj stín; stín jej neopouští a stále ho sleduje. Existuje možnost, jak se
ho zbavit: zabránit pronikání světla. Stín představuje další z podob Ducha svatého. Duch je
stínem Božím, odleskem Boží slávy. Je stále přítomný, i když o něho není zájem. Popírat
Ducha znamená popírat Boha - zavřít oči před světlem. Duch je sláva na hoře Sínaj,
přítomnost u stanu setkávání a chrámu, vůdce na cestě v poušti, moc která zastiňuje
a způsobuje početí Ježíše v Mariině lůně, oblak obklopující Ježíše na hoře Tábor. Konečně
je to stejný oblak, který zastřel Ježíše před zraky učedníků v den nanebevstoupení a který
ho zjeví jako Syna člověka ve své slávě v den jeho příchodu. Nemůžeme se přiblížit k Pánu,
aniž bychom vstoupili do oblaku Ducha, do čtvrtého rozměru: do víry. Obnovení naší důvěry,
že náš život je veden Duchem směrem k plánu pokoje, je cestou k tomu, abychom zůstali
v tomto oblaku. Žádná jistota nemůže nahradit Pána, ani ta nejlepší a nejjistější.
Dalším krokem pro to, abychom žili ve společenství s Duchem svatým, je přijmout
riziko důvěřovat jedině Bohu a chtít se stát hrdiny ve víře. Duch dokáže konat dobře
svou práci vůdce: následujme ho, a on nám zjeví slávu Otce i Syna. Důvěra nám
odhalí zářící oheň, po němž toužíme.

Duch svatý: ohnivý jazyk
Duch je oheň a jako oheň i působí: proměňuje v oheň všechno, čeho se dotkne. Právě to se
stalo o Letnicích. Duch svatý sestoupil do Večeřadla a předal své vlastnosti přítomným
učedníkům. Učedníci byli poučeni o Kristově pravdě, zakusili radost ze vzkříšení, ale
postrádali vlastnosti ohně. Nedokázali se pohnout ani sdělit to, co uchovávali ve svém nitru.
Jejich jazyky byly „němé“. Duch se jim zjeví jako ohnivé jazyky a učedníci se začnou chovat
stejně jako oheň. Veřejně chválí Pána, hlásají velká Boží díla v každém jazyce, aby jim
všichni rozuměli. Oheň spálil a strávil jejich strach a proměnil je ve svědky.
„Plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte
ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána
Ježíše Krista“ (Ef 5,19-20).
A co máš tedy učinit ty, když jsi prošel oblakem Ducha a toužíš po ohni? Je to
jednoduché, pros o oheň. Oheň přichází z nebe: získat ho lze jen tehdy, když prosíš
Ježíše, aby tě pokřtil ohněm. Pros, abys mohl podávat svědectví bez obav a odvážně.
Pros o oheň a oheň obdržíš. Toto je další krok nezbytný k tomu, abys mohl žít
s Duchem svatým a v něm: nedopusť, aby tvůj jazyk oněměl. Udržuj ho živý jako
oheň. Udržuj při životě to, co jsi obdržel od Boha: jazyk těch, kdo jsou v srdci
přesvědčeni o své spáse a spasení a kdo otevřeně hlásají velké Boží skutky.

Duch svatý: Boží pomazání
Mesiáš je ten Pomazaný, ten, kdo byl obdařen mocí z výsosti. Bez pomazání není poslání,
nefunguje účinnost. Proto byl Ježíš pomazán Duchem svatým a díky tomuto pomazání
naplnil poslání, které mu Otec svěřil. Duch svatý sestupuje na člověka jako olej, stejně jako
sestoupil na Ježíše. Právě Duch svatý dává účinnost našim slovům, veškerému našemu
jednání a připravuje nás na naše poslání. Rozjasňuje nás, dává nám sílu a radost.
Být rozjasněnými znamená zářit, zrcadlit Boží slávu, stát se světlem na hoře, na niž lidi
vystupují, aby nalezli cestu, která přivádí k Bohu. Pomazání nám dává sílu jednorožce, činí
nás neporazitelnými, nepolapitelnými vůči silám ďábla. Proto, abys stál pevně na nohou
a mohl chodit jako svobodný člověk, potřebuješ pomazání Duchem svatým. Být pomazaný
znamená být ochotný k tomu, aby se Duch svatý dotýkal každé sféry tvého bytí. Znamená to
zemřít strachu, slabosti a lidským jistotám. Přijmout opravdové obrácení znamená, že bez
něho nemůžeme udělat nic.
Příchod Mesiáše je charakterizován pomazáním radosti; následovat Ježíše znamená být mu
v radosti zasvěcen! Radost je vidět i slyšet, je cítit a prožívá se. Radost Ducha svatého
odnímá smutek a pláč. Smutek nepřivádí k pokoji, ale k beznaději. Náš Bůh je Bohem
radosti. Radost je znamením toho, že jsme zasvěceni Bohu. Pomazání Duchem je nezbytné
k tomu, abychom stáli pevně, a radost je podstatná k tomu, abychom měli sílu.
Pros Pána každý den, aby olej pomazání Ducha svatého sestoupil na celou tvoji
osobu: objevíš novou sílu, kterou budeš brzy nazývat radostí. Je to olej radosti, olej
zářící, síla jednorožce, která nás činí pevnými navěky.

Duch svatý: Boží pečeť
Krista Bůh osvědčil svou pečetí (J 6,27b) a v něm nám také Otec vtiskl svou pečeť (Ef 1,13).
Mít vtisknutou pečeť znamená patřit tomu, kdo vlastní pečetidlo; to může mít jen ten, kdo má
moc a může tím potvrzovat svoje vlastnictví. Podle pečeti je možné snadno poznat majitele.
My jsme označeni Bohem prostřednictvím Ducha svatého. Nepatříme už sami sobě, ale
tomu, který nás označil. Byli jsme potvrzeni pro věčný život a pro poslání, které nám bylo
svěřeno. Pečeť nám umožňuje poznat Ježíše a toho, který jej poslal. Otec nás chce utvrdit
na naší cestě, posílit naši naději. Kristus nás vykoupil a získal nám dědictví, které neztratí
hodnotu. Abychom tomu věřili, potřebujeme záruku, nějakou zálohu - pečeť. Zkoušky,
všechny naše slabosti zatemňují naši naději a oslabují naši víru v Ježíše. Duch svatý
dosvědčuje, že jsme Bohem milováni.
Toto zasvěcení je nesmazatelné, protože je založené na Božím zaslíbení:
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,
nezahynul, ale měl život věčný“ (J 3,16).
Dbej na příkazy Hospodina, svého Boha, a choď po jeho cestách. Nosit na sobě pečeť
je známka příslušnosti (J 15,14). Žij vztah s Duchem svatým, tzn. žij zasvěcení Bohu
a fakt, že Bohu úplně patříš. Žij podle Božího slova a pečeť, která je ti vtisknuta,
ti bude zárukou věčného života. Toto je další krok pro to, abys žil s Duchem svatým.

Duch svatý: prst Boží
„Prstem Božím Ježíš vyhání démony“ (L 11,20).
Jestliže byl zákon Boží napsán na kamenné desky prstem Božím, pak „Kristův list… byl
napsán Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských
srdcí“ (2K 3,3). Toto je jedno z nejkrásnějších shrnutí, kterým se můžeme dívat na dílo
Ducha svatého: Duch posvěcující a Duch obnovující. On sám se stává novým zákonem,
který oživuje každého člověka podřizujícího se mu v poslušnosti. Je to on, kdo posvěcuje,
proměňuje naše srdce z kamene, srdce netečná vůči jeho hlasu, v pozorné příjemce jeho
vnuknutí. Je to Duch, kdo vede válku proti hříchu a proti tomu, kdo hříchem vládne. Pros,
aby jeho prst zapsal do tvého srdce nový zákon živého a účinného Slova, které obrátí tvoji
vůli k požadavkům bratrské lásky. Svou autoritou ať z tebe vyžene každého ducha vzpoury,
který se staví na odpor Ježíšovým projevům ve tvém životě, ve tvé rodině, v církvi, v našem
světě. Ať se úplně všechno skloní pod Ježíšovu vládu.
„Jděte tam, kde žije Duch, to je místo, kde je odstraněn hřích, zlo je přemoženo
a nový život je dán v hojnosti“ - to je křik Jana Křtitele, který stojí na břehu Jordánu
a ukazuje na Mesiáše, který prochází kolem. Tento křik ukazuje podstatu dalšího
kroku: ukazuj, kde žije a zůstává Duch, aby Ježíše všichni poznali. Pro plný vztah
s Duchem svatým neexistuje lepší způsob.

Duch svatý: ruka Boží
„Vkládáním rukou uzdravuje Ježíš nemocné a žehná malým dětem. Totéž budou dělat
apoštolové v jeho jménu. Ba co více, vkládáním rukou apoštolů je předáván Duch svatý“
(KKC 699).
Ruka se stává znamením Ducha a jeho díla. Pokaždé, když Ježíš vkládal své ruce, nedělal
nic jiného, než to, že uplatňoval své vlastnické právo na svůj dům. My jsme Božím domem,
člověkem stvořeným k Božímu obrazu a k jeho podobě. Zakusit a znovu prožívat druhé
stvoření, obnovení znamená toto: nechat se vést Duchem, zachovávat poslušnost jeho
jednání a prožívat svobodu a naději našeho povolání. Bůh nás proměňuje prostřednictvím
posvěcujícího projevu Ducha. On je Boží rukou, architektem, jenž utváří svůj příbytek.
Vzpoura je hříchem, který zraňuje Boží ruku. Když se jí nenecháš utvářet, nedostáváš
uzdravení. Boží ruka je rukou dobrého pastýře, pod níž procházejí ovce. Neměj strach, on je
nástrojem tvého budování, tvého růstu. Žít s Duchem svatým znamená přijmout jednání jeho
ruky. Je to jeho ruka, která tvoří a hněte; tak Duch přetváří naše nitro, "našeho vnitřního
člověka", formuje nové stvoření, aby nás nakonec představil před Boží tváří jako svaté
a neposkvrněné v lásce.

Poslední krok této cesty tě staví do poslušnosti před Pánem: nebraň se jeho jednání.
Skloň svou mysl, nevystavuj Pána pochybnostem a v pokušení zůstaň pevný a hleď
na to, co pro tebe vykonal, ... Pán ti dá svůj odpočinek (srov. Žd 3).
1. Duchu svatý, osvěcuj mě, veď mě, posiluj a utěšuj. Řekni mi, co mám dělat, dej mi
své vnuknutí. Chci přijmout a uskutečnit všechno, co chceš ty, chci se podrobit tvému
vedení. Daruj mi k tomu sílu, vytrvalost a nadšení.
2. Přijď, Duchu, s ohněm svým, přijď a zapal nás. Přijď, Duchu, s ohněm svým, sestup
k nám. Přijď, Duchu, s ohněm svým, přijď a proměň nás. Přijď, Duchu, s ohněm
svým, sestup k nám. Ty máš moc, tak přijď a uzdrav nás. Ty máš moc, tak přijď.
Ty máš moc, dotýkej se nás. Ty máš moc, tak přijď. Se svou láskou, se svou mocí,
se svým ohněm přijď.
3. Sešli svého Ducha, Pane, sešli svého Ducha, sešli oheň svůj, sešli oheň svůj.
Dotýkej se mého srdce, dotýkej se mysli mé. Pane, obnov celé nitro mé. Sešli svého
Ducha, Pane, sešli svého Ducha, sešli oheň svůj, sešli oheň svůj. Vezmi všechen
strach, vezmi každou bolest. Vlej do mého srdce svou svobodu.

Závěr
Měj rád Ducha svatého, otevři se mu a neboj se ho milovat. Tato láska je ten
nejkrásnější dar, jaký můžeš dostat. Mít vztah s Duchem svatým představuje neustálý
sled požehnání, která shora sestupují na nás a vynášejí nás nahoru. Letnice jsou
opravdovou nebeskou bránou, Božím příbytkem, jehož základy jsou na zemi, kterou
nám Pán dal.

Koinonia Jan Křtitel
Zakoušet Ducha 2009
(výběr z textu P. Alvara Grammatici, Th.D., H. Pauerová a A. Vavřinová)