Výstupy synodní skupinky Koinonie Jan Křtitel

Téma 4. SLAVIT - Nejvíce nás oslovil bod: Co dělám pro to, abych více poznával ty, kteří spolu se mnou slaví bohoslužbu.

Podporovat aktivní účast starších osob instalací čtecího zařízení, které je možné využít i pro texty rytmických písní.
Jednou za čas dát možnost společenstvím zapojit se do přímluv s vlastními intencemi.
Při nedělních bohoslužbách chybí možnost pro aktivní zapojení našich menších děti předškolního věku. Liturgie je pro ně nepochopitelná a tím pádem nezáživná. Návrh na změnu- při nedělních bohoslužbách, kde se slaví více mší věnovat jednu rodičům s dětmi. Kde to není možné, zařadit dětskou ukazovací písničku. Jednou za čas (v době homilie) se věnovat dětem -vzít je na jiné místo, kde mohou zábavnou formou probrat poselství dané neděle, která se slaví.  
Přemýšleli jsme nad tím, proč se farníci nechtějí zapojovat a angažují se jen v malé míře. Když pomineme problémy současné doby, chybí živá zkušenost s Ježíšem. Člověk si pouze vykoná svou nedělní povinnost a to mu stačí. Většina lidí nečte Boží slovo, protože se neorientuje v Bibli. V homiliích by bylo dobré nabádat věřící ke vzdělávání a čtení Božího slova. Podporovat společenství, kde je možné číst Slovo. V menších skupinkách při sdílení a svědectvích získáme zkušenost s Panem jako Spasitelem a s Duchem svatým.  To chybí v římskokatolické církvi.
 

Téma 5. SPOLUZODPOVĚDNOST ZA MISIJNÍ POSLÁNÍ - Co pro nás může znamenat evangelizace jako „metoda postupných kroků“, začínajících u kulturních, sportovních (pre-evangelizačních aktivit).

Jako farní rodina se setkáváme na akcích pořádaných farností. Máme však k jednotě daleko. Proto chceme v rámci synody pokračovat ve společném setkávání, udělat průzkum zájmu aktivit ve farnosti a podle toho přizpůsobit program. Děláme k tomu patřičné kroky. I když jsme slabí, rádi bychom sloužili a chceme, aby si nás Duch svatý k tomu používal. Je třeba, abychom byli otevření pro všechny lidi a nabízeli aktivity i pro ostatní zájemce. A taková pre-evangelizace může přerůst i v  poznávání Pána a setkání se s Ním. V rámci církve je k tomu třeba určitý prostor a otevřenost novým metodám, které používají nové hnutí a komunity.
 

Téma 10. FORMOVAT SE V DUCHU SYNODALITY

Za těch 25 let, co jsme členy Koinonie Jan Křtitel a žijeme ve farnosti, stále čekáme na možnost plněji spolupracovat s farností jakožto buňkou diecéze nejen na rovině individuální, ale i na rovině komunitní.
Bůh nám svěřil hřivny, které nabízíme. Na setkání přicházíme probouzet naději, vnášet zkušenost s přijetím bližních, dělíme se o zkušenost čtení Božího slova a zkušenost s modlitbou srdcem. Po covidu vidíme úpadek víry, ztrátu naděje u mnohých a nezájem o další aktivity. Máme co nabídnout pro oživení víry. Naše místní rodinná komunita Koinonia Jan Křtitel má sice jisté vlastní možnosti, ale mnohem více by toho dokázala ve spolupráci s plzeňskou oázou naší komunity, v níž máme zasvěcené bratry a sestry, kteří mají velké zkušenosti z pastoračních projektů a aktivit nejen v ČR, ale i v jiných zemích a kontinentech. Rádi bychom využívali možnosti, aby tady s námi mohli naši bratři a sestry z Koinonie spolupracovat. Domníváme se, že po 22 letech již nazrál čas k prolomení oné nedůvěry, která mezi komunitou a vedením diecéze kdysi panovala: praxe v mnoha diecézích celého světa ukázala, že ona nedůvěra je naprosto, naprosto zbytečná…
Navrhujeme tedy jednou za čas pozvat tyto zasvěcené bratry a sestry a ve farnosti uspořádat duchovní obnovu apod.
Většina farníků se například bohužel vůbec neorientuje v Bibli. I na tomto poli máme nabídky jako třeba biblickou korespondenční školu a různé kurzy. Morava, která vždy bývala věřící a tradiční centrum víry, žije bohužel z větší části už jen z oněch tradic…
Prosíme tedy, ať nezůstane tato naše připomínka jen na papíře a v rámci synody se dostane dál, aby komunita Koinonia Jan Křtitel mohla rozvíjet svou činnost kdekoli po České republice, jako je tomu i jinde ve světě, kde již na mnoha místech pracuje s povolením a dekretem místních biskupů.